Tipy na výlety

JIZERSKÉ HORY:

Jizerské hory jsou nejsevernějším a jedno z nejmenších českých pohoří. Na malém prostoru zde však dochází k symbióze absolutní „kanadské" divočiny neproniknutelných smrkových lesů, hrubých žulových skal, které nemají v Čechách co do rozlohy. Také holé planiny po kalamitních smrčinách vytěžených v průběhu 80. let dnes již z větší části opět zarůstají mladými porosty. Ekologická katastrofa na konci 20.století měla apokalyptický rozsah, přesto je současný vzhled centrální části Jizerských hor svým způsobem unikátní pro turisty, kterým se nabízí dříve nemožné daleké výhledy v podstatě ze všech horských hřebenů.

Svéráznou kuriozitou, která se v takovém množství vyskytuje pouze v Jizerských horách, jsou pomníčky připomínajíc í nejrůznější nešťastné události: pytlácké přestřelky, vraždy a sebevraždy, zmrznutí zbloudění, úrazy, které měly konec dobrý i špatný.

Jizerským horám dala jméno řeka Jizera, nicméně jméno Jizerské hory (das Isegebirge) se v běžné mluvě ustálilo až v 19.století (předtím byly hory považovány za součást Krkonoš). Jazykoví badatelé se shodují na tom, že jméno Jizery má s největší pravděpodobností keltský původ. Kořen slova Jizera má mít prazáklad ve staroindickém isarás, což znamená prudký, čerstvý či bystrý. Velice oblíbeným, nicméně neoficiálním používaným názvem pro hory je jméno Jizerky.

Dnes jsou hory ve směru severo-jihovýchod přeťaty hranicí česko-polskou. Nejvyšším vrcholem české části je Smrk (1124m), nejvyšší horou celých hor je Wysoka Kopa (1126m) v polské části. Obě hory nepatří, z pohledu z centrální části, k příliš významným vrcholům, nejvýraznější horou v centrální části je Jizera (1122m).

Východní část (oblast kolem řeky Jizery) přechází do nejmohutnějšího českého pohoří - Krkonoš. Centrální část hor je charakteristická svoji náhorní plošinou, která se nachází v nadmořské výšce od 800m do 1000m. Na sever spadají svahy, pokryté charakteristickými bukovými porosty s bohatě roztroušenými žulovými skalami, do údolí řeky Snědé a do oblasti Frýdlantské pahorkatiny. Jižní a jihozápadní svahy hor pak klesají mnohem pozvolněji do údolí řeky Nisy a Kamenice a obzvláště na Jablonecku tvoří charakteristickou krajinu střízlivých horských obcí s romantickými chalupami, mačkárnami skla, kostelíky, poli, loukami a lesy.

Jižní podhůří Jizerských hor je charakteristické dlouholetým prolínáním české a německé kultury včetně částečně dochovaného původního českého dialektu horalů a bohaté společné sklářské tradic. V celém podhůří se dochovaly domácí mačkárny skla, tzv. „drikety" se dvěma komíny při štítech budovy. Kromě průmyslového podhůří (Jablonec nad Nisou, Smržovka, Tanvald) je zde typický venkovský ráz osídlení, rozptýlená zástavba podél vodních toků a v rozsáhlých lukách přerušovaných lesy a remízky.

Centrální část hor tvoří náhorní planina a její bezprostřední okolí. Charakteristická je zdejší severská krajina smrkových lesů a rašelinných luk a jezírek, jejíž „kanadský" vzhled je dotvářen přehradami (Souš, Josefův Důl, Bedřichov), které působí dojmem přirozených jezer. Tato část hor byla od 17. a 18. století intenzivně využívána pro sklářskou výrobu. Centrální část hor po celém jejím obvodu vyjma severní oblasti, obklopuje prstenec mladších horských obcí (Bedřichov, Janov nad Nisou, Lučany nad Nisou, Josefův Důl, Albrechtice v Jizerských horách, Kořenov) s typickou zástavbou dřevěných chalup promísenou kamennými domy z období rozvoje průmyslu v posledních letech 19.století. Typické jsou rozhledny vybudované na samém počátku 20.století horskými spolky na okrajích centrální části hor (Královka, Slovanka, Bramberk, Tanvaldský Špičák, Štěpánka).

 

ROZHLEDNA ŠTĚPÁNKA:

  Štěpánka je nejstarší rozhlednou Jizerských hor, její stavba byla zahájena knížetem Camillem Rohanem roku 1847. V tomtéž roce probíhala dole v údolích stavba císařské Křkonošské silnice, jejímž nejvyšším patronem byl arcivévoda Stephan - Štěpán, který tehdy vystoupil na vrch Buchstein (dnes Hvězda).
Kníže Rohan kopec na jeho počest přejmenoval na Štěpánovu výšinu a zahájil zde stavbu rozhledny. Byla však postavena pouze základna věže se vchodem, kdy se arcivévoda přestal těšit přízni vídeňského dvora a odešel do Uher. Kníže, který stavbu zahájil zřejmě pro posílení svého vlivu ve Vídni, práce pozastavil a torzo věže poté stálo nad Tesařovem celých 40 let. Udržoval ji Horský spolek a turisté sem chodili pozorovat slunce.
Zajímavé národností poměry této části hor se odrazily i na nedokončené rozhledně.
Rozhlednu od knížete převzal Horský spolek a o 4 roky později byla dostavěná věž otevřena. Výhled z ní je opravdu krásný - kromě západních Krkonoš je odtud velice hezky vidět roztroušená zástavba horských chalup až k přehradě Souš a hora Jizera v pozadí, stejně jako i údolí Desné a Kamenice a další, podstatně vzdálenější krajina.
O Štěpánce se vypráví pověst, podle níž kníže Rohan stavbu zastavil na varování cikánky - hadačky, která mu předpověděla, že zemře brzy po dokončení věže. Roku 1892 byla rozhledna dokončena a kníže Rohan skutečně zemřel do měsíce poté ...

 Obliba rozhledny Štěpánka je po celou dobu její existence obrovská - s jejím obrázkem bylo vydáno rekordní množství pohlednic, její charakteristická siluleta byla prezentována jako Rigi Jizerských hor, až do Kořenova se odtud jezdívalo na saních i lyžích.
Poblíž rozhledny tradičně stojí dřevěnný stánek s občerstvením, zajímavý je i kamenný stůl s lavicí u jejího vchodu. Za věží jsou trosky kamenného válečného kříže, který měl být údajně symbolickým místem zdejších nacistů za 2.světové války.

Otevřeno od dubna do prosince takto: DUBEN, LISTOPAD a PROSINEC - každý den 10:30-17:00; KVĚTEN, ČERVEN, ZÁŘÍ a ŘÍJEN denně kromě pondělí 10:30-17:30; ČERVENEC a SRPEN denně 10:30-18:00 hodin.
 

 

ROZHLEDNA KRÁLOVKA:

 Rozhledna stojí přímo nad Bedřichovem, severně o Jablonce nad Nisou. Na Královce stávala už v roce 1888 dřevěná devatenáctimetrová věž. Ta však spadla při vichřici roku 1906. Ale hned se začalo uvažovat o stavbě nové rozhledny. Stavba byla dokončena v roce 1907. V roce 1936 byla u rozhledny postavena turistická chata.
K rozhledně je možné zajet autem. Otevřená je po celý rok od 9:00 do 22:00. Z 23,5m vysoké rozhledny se nabízí pohled na Krkonoše, vrcholky Lužických hor, Jizeru a Černou horu v Jizerských horách a na Ještěd.

 


 

 

ROZHLEDNA BRAMBERK:

 K rozhledně na Bramberku se dostaneme po červené turistické cestě z Lučan nad Nisou, popřípadě po značených trasách z Horního Maxova nebo Josefova Dolu. Lučanská sekce Německého horského spolku tu začala budovat šestnáctimetrovou dřevěnou vyhlídkovou věž už v roce 1889. O tři roky později k ní přibyla ještě turistická chata. Spolek však usiloval o postavení kamenné rozhledny. Jejího otevření se lidé dočkali 16. června 1912. Díky robustní konstrukci a tvrdé žule vydržela rozhledna do dnešních dní a turistům slouží i zdejší horská chata.

 

 

 

ROZHLEDNA SLOVANKA:

 Mezi Horním Maxovem a Janovem n. N. stojí rozhledna Slovanka. Roku 1887 ji pro veřejnost otevřely jablonecká, janovská a hornokamenická sekce Německého horského spolku. Byla to tehdy první železná vyhlídková věž v Čechách. V minulých desetiletích věž značně zchátrala a byla pro návštěvníky uzavřena. V roce 1999 ji však koupila obec Lučany a za pomoci sponzorů a dobrovolných pomocníků ji opravila a znovu zpřístupnila.

 

 

 

OSADA JIZERKA:

 Malebná osada Jizerka se rozprostírá na malé náhorní plošině v srdci Jizerských hor. Podél Stříbrného potoka a Jizery jsou jako perly rozesety chalupy a chaloupky horského typu, většinou celodřevěné, některé s dekorativními prvky (Stará pila, Panský dům, Pyramida...).

V osadě stojí památník významného rodáka a obelisk u chaty Pyramida. V místní budově školy je zřízeno Muzeum osady Jizerka. Osadě vévodí vrchol Bukovce (1050 m.n.m). Příjezd do osady je možný pouze z obce Horní Polubný. Se světem osadu však spojují četné cyklostezky (např. od Smědavy). Přímo v osadě se nachází přísně chráněná upolínová louka a rašeliniště Jizery. V osadě funguje množství penzionů a chat. Pro úplnost dodejme, že první zmínka o osadě je už z roku 1539.

 


VODNÍ NÁDRŽ SOUŠ:

 Vodní nádrž Desná Souš byla vybudována v prvním desetiletí 20.století po katastrofických povodních, které krutě postihly oblast Jizerských hor. Původně měla nádrž sloužit jako povodňové protiopatření, později se stala oblíbeným místem ke koupání. Dnes je však rezervoárem pitné vody a koupání v Souši je tak znemožněno. Přesto je kouzelným místem obklopeným horami.

Ze Souše je možné podnikat příjemné výlety do okolí (Jizerka, Hejnice, Lázně Libverda...). Zvláštní pozornost si zaslouží vodopády na Černé Desné.

 

 


VODOPÁDY ČERNÉ DESNÉ:

Krásný přírodní kout naleznou turisté v nedaleké Desné. Červená turistická značka je povede ke kulturnímu domu Sklář, odkud zabočí vlevo a podél toku Černé Desné zamíří do údolí této horské říčky. Cestu nedávno nechalo upravit město Desná a v září 2000 tu zpřístupnilo naučnou stezku Vodopády Černé Desné. Po červené značce lze odtud vystoupat až k přehradě Souš.

 

HORSKÁ CHATA DVORAČKY:

 Horská chata Dvoračky leží v nadmořské výšce 1.140 m n.m. mezi Lysou horou a horou Kotel na křižovatce turistických cest Dvoračky - Rokytnice n. J., Studenov, Harrachov, Mísečky, Špindlerův Mlýn, Rezek. Dále kolem Dvoraček stoupá jedna z nejstarších stezek nazvaná Česká, známá už v 10. století. Prochází Rokytnicí n. J. a přes Labskou louku pokračuje do Slezska. Po České stezce procházel 19. září 1684 průvod královehradeckého biskupa Krištofa z Talenburgu, ubírajícího se vysvětit Labský pramen a právě tady někde zmožen stoupáním padl velbloud nesoucí jeho rekvizity.

Dvoračky je velmi stará bouda, původně horská zemědělská usedlost. Rozlehlé okolní lučiny s hustou travou umožnili chov dobytka. Založena byla roku 1707 rodinou Schierovou. V březnu 1893 vyhořela a spáleniště koupil hrabě Harrach a přestavěl ji na hostinec. Bouda byla hojně navštěvována, a to i v zimě. Pořádalo se zde v únoru 1902 sedmé mistrovství Čech v lyžování. V roce 1921 přešla při pozemkové reformě do rukou státu a byla pronajata české rodině Půhonných, která ji později koupila. Tato rodina přestavěla Dvoračky do dnešní podoby. Mezi nejvzácnější hosty, kteří se zde zapsali do pamětní knihy patřil president dr. Eduard Beneš s chotí Hanou, kteří Krkonoše milovali a na Dvoračkách před válkou i po ní trávili volné chvíle oddechu.

Dnes jsou Dvoračky navštěvovány pro svou domácí pekárnu, vynikající kuchyni, horské speciality a přijatelné ceny. Otevřeny jsou pro Vás 365 dní v roce od 9 do 24 hodin.

 

BOZKOVSKÉ DOLOMITOVÉ JESKYNĚ:


Podzemní labyrint chodeb s bizarními krápníky čeká návštěvníky dolomitových jeskyní, které se nalézají nedaleko obce Bozkov na Semilsku. Z Tanvaldu lze jet vlakem směrem na Železný Brod, vystoupit ve stanici Jesenný a po zelené značce vystoupat až k jeskyním. Prohlídka jeskyní trvá 45 minut a je fyzicky nenáročná. Otevřeno je po celý rok od úterý do pátku od 8 do 15 hodin, v létě do 16 hodin. V sobotu a v neděli je otevřeno od 1. května do 31. října od 8 do 16 hodin.

 

 


Copyright © chalupauroubicku.cz
Realizace EKdesign.cz 2013
Redakční systém Merlin CMS

Google+
česky deutsh